Ivana Knaislová - „Jóga a já“

Cesta k józe

Mám-li se ohlédnout na dobu, kdy jsem se potkala s jógou, musím říct, že celý můj život, a nejen ten, který je spojen s jógou, se odvíjel tak, že většina událostí spíš jakoby sama přistupovala ke mně, nacházela si mě a pomalu se stávala mou součástí. Myslím, že zpětně ani nemohu něco nebo někoho označit za klíčové body zlomu. Jen je snad možné říct, že člověk byl asi připravený, a tak si uvědomil, že jde o něco, co je vzácné a čemu stojí za to věnovat pozornost.

Jóga se v mém okolí objevila někdy v polovině 70. let v podobě cvičení hathajógy. Tehdy populární pražský oddíl Honzy Čupery si mě získal, tak jako mnoho jiných mladých lidí. Od té doby jsem nikdy nepochybovala o tom, že jsem v podobě jógy našla cvičení, které mi bylo blízké. Během 80. let i později jsem poznala mnoho dalších způsobů cvičení a prožívání jógy - od profesora Pinty, přes sw. Mahešvaranandu, dr. Bholeho až po Věru Doležalovou či Bihárskou školu jógy. Tak jsem si pomalu utvářela svůj vlastní přístup ke světu i ke cvičení. I sama k sobě.

Ještě během studia na základní škole jsem poznala paní, která vedla pobočku městské knihovny a oblíbila si mě. Jako vášnivou čtenářku, která si vybírala knížky ne zrovna běžné pro mladé čtenáře, se rozhodla mi tajně půjčovat díla, která nebyla režimem schválená. Je zajímavé, že podobných lidí, kteří mi otevírali tajné komnaty poznání, jsem během následujícího studia na střední škole i později potkala víc. Třeba profesora angličtiny na jazykové škole, který byl knězem, nebo profesorku politologie, která nemohla kvůli svým názorům učit, později paní knihovnici, která mi umožnila přístup do tajných literárních archívů na filozofické fakultě aj.

Když jsme se poznali s Honzou, mým manželem, měli jsme už každý za sebou prošlapanou dlouhou cestu jógy, od praxe technik fyzického těla přes meditace až po filozofii. Mohli jsme spolu sdílet zkušenosti a měli jsme blízký náhled na život. V tomto duchu jsme také vedli všechny naše děti.

Učení jógy a jógové terapie

Ještě před revolucí nám náš známý, který se vydal na dráhu kněze, svěřil svůj oddíl jógy v Praze na Jižním Městě. Později, když jsem s dětmi bydlela na chalupě v Pošumaví, jsme založili oddíl jógy i tam.  To už byl Honza činný v Českém svazu jógy a společně jsme se rozhodli začít systematicky pracovat na koncepci výuky cvičitelů jógy. Bylo to i v duchu úkolu, který jsme dostali od svého učitele sw. Nirandžanandy z Bihárské školy jógy, jehož jsme díky Karlu Nešporovi mohli začátkem 90. let navštívit.

Myslím si, že své učitele člověk hledá a nachází tak nějak intuitivně. Nám se to s Honzou podařilo i proto, že jsme při překladu knih sw. Satyanandy a jeho žáka sw. Nirandžanandy poznali jejich učení dost do hloubky. Vnímali jsme v jejich textech nesmírnou lidskost, pochopení pro každého člověka, ale oceňovali jsme také jejich píli a schopnost analytického, metodického přístupu.

S každým novým kurzem, s každým novým žákem jsme pak hledali postupy a způsoby, jakými bychom mohli předat to, čím jóga ve své celistvosti je. Aby v ní každý objevil přesně to, čím ještě jako osobnost nedisponuje, ale viděl otevřená vrátka a za nimi cestu, po které by mohl jít dál. Na počátku 90. let se nám podařilo prosadit externí studium jógy na vysoké škole, pak jsme se pokusili systematicky připravit koncepci studia, v němž se objevují základy jógové terapie, ale především pomáháme těm, kteří s jógou jako cvičitelé začínají. Velkou základnu zkušeností představují pravidelná cvičení s lidmi v našem oddíle jógy, a především dennodenní vlastní praxe.

Jóga a nemoci 

V dnešní době se svět rozvíjí stále větší rychlostí a my lidé tomu tempu někdy nestačíme. Projevuje se to nejdříve v naší psychice, později se přidruží zdravotní problémy. Některé to přivede k józe, ale nemají vyhráno, pokud hledají rychlou, bezbolestnou a pasivní cestu. Nalézt však klíč k řešení problémů není snadné. Jestli může být člověku nápomocen učitel jógy, pak je to ten, který má velké zkušenosti a dlouhou praxi.

Čím déle člověk hledá to podstatné, tím více je mi jasné, že v józe jsou tím ta nejzákladnější cvičení, ty nejjednodušší postupy a techniky. Učí nás mnoha důležitým věcem. Jistě pravidelnost a trpělivost jsou na místě, ale základem je najít v sobě pozorovatele. Můžeme tomu říkat odstup, můžeme si půjčit od dr. Tomáše termín bdělost, lze si to představit jako svědka, který si světa venku i uvnitř sebe všímá, jako by sledoval nějaký film.

Už jsem si také uvědomila, že některé odpovědi, které druhým dáváme, by neměly být „polopatické“ a vysvětlující. Neexistují totiž jediná řešení problému, jediný správný postup apod.

Jsme ve světě, v němž jóga uznává princip dharmy. Dharma je naše přirozenost, opravdovost. Pokud ji nehledáme, sházíme z cesty. Dharma je jako písmena abecedy. Nejdříve se je učíme znát, pak z nich skládáme slova, ale teprve z pochopení významu slov a z kontextu, v němž se vyskytují, teprve začínáme rozumět tomu, co je dharma. A co jsme my sami...

* * *